JAK ROSTE TRPASLÍK
Tvárnice z pórobetonu jako například YTONG jsou nejen dobrým stavebním matriálem, ale lze je použít i pro sochařské účely. Menší plastiky lze vyřezat z jedné tvárnice, pro rozměrnější dílo je třeba si slepit blok z více kusů. Lepení se provádí speciálním lepidlem na pórobeton. S tímto lepidlem je možno posléze i upravit a zpevnit povrch. V tenké vrstvě lepidlo schne velmi rychle, během několika hodin. V silné vrstvě nad 5 mm schne zase velmi dlouho až několik dní.
Pro vlastní tvarování je nejvhodnější stará pila ocaska. V prodeji jsou speciální pily na pórobeton, ty dražší mají navařené hroty, které se hned tak neztupí a jsou vhodnější. Zuby obyčejných pil se otupí poměrně rychle a je nutno počítat s tím, že pilu brzy zničíte tak, že pro řezání dřeva již nebude použitelná. Rychle se otupí i další nástroje k tvarování jako jsou ploché, půlkulaté a kulaté rašple eventuálně hrubé pilníky. S velkou opatrností je možno např. na vyduté plochy použít i kamenická dláta, nejlépe zubatá. Je zde však velké nebezpečí, že odseknete i nechtěnou část. Konečné vytvarování a vyhlazení povrchu se pak provádí hrubým smirkovým papírem.
Používání elektrických nástrojů jako například různých brusných kotoučů na vrtačce se mi neosvědčilo. Odebírají materiál příliš rychle a velice snadno s nimi zajedete tam, kam nechcete.
Konečná úprava povrchu je možná více způsoby. Chceme-li mít povrch hrubý s póry a trochu imitující kámen, tak povrch natřeme univerzální barvou na zdivo, např. fasádní barvou. Nejlépe se mi osvědčila bílá barva. Před nanesením barvy aplikujeme běžný penetrační nátěr na zmenšení nasáklivosti. Chceme-li mít povrch hladký, naneseme na něj stěrkou tenkou vrstvu lepidla na pórobeton. Povrch pak uhlazujeme štětcem namočeným v penetračním roztoku. Lepidlem lze zalepit i různá drobná místa, kde nám chybí materiál. Domodelovávat jemné tvary však jde s lepidlem jen velmi omezeně. Pokud se někde objeví potřeba přidat materiál, je vhodnější si vyrobit „záplatu“ z kousku pórobetonu a přilepit ji. Po zaschnutí pak vytvarovat dle potřeby. Lepidlo lepí velmi dobře. Bez fixace lze přilepit malé kousky i na svislé ploše. Po dokonalém zaschnutí je povrch tvrdý téměř jako beton a dále se tvaruje již obtížně.
Pórobeton je křehký materiál, malé vyčnívající části se snadno odlomí. Nehodí se proto pro složité a členité tvary. Ulomený kousek lze snadno opět přilepit. Částečně lze vyčnívající části zpevnit zapuštěnými dlouhými vruty.
Stojí zakotven pevně do země jako poutač před prodejnou Dědka kořenáře v Rožkově ulici čp. 1848 v Pardubicích.
Sochu jsem vyvořil v létě r. 2013. Podle přání zadavatele díla MUDr. Miroslava Havrdy použil stojící kmen jasanu, ze kterého byly uřezány větve. Dřevo tedy bylo ještě živé jen z malé části začínalo hnít. Design musel být přizpůsoben zdravým částem kmene. Jeho dolní průměr je kolem 65 cm a výška 240 cm.
Socha stojí v zahradě chaty MUDr. Havrdy v obci Mladé Buky v Podkrkonoší.
Skulptura byla inspirována kresbou „Kolosální Tiki v Raroera Pah“ (oblast Waikato) od George French Ángase z r. 1844. Dnes je kresba uchovávána v Alexander Turnbull Library ve Wellingtonu.
Takovéto sloupy stavěli Maoři ve svých vesnicích. Nešlo o modly, ale připomínku legendárních předků kmene uctívaných jako ochránci. Spodní reliéf zobrazuje nezbedného poloboha Maui, známého nejen mezi Maory, ale v celé Polynésii. V ruce drží kyj, maorsky zvaný mere, který Maoři vyřezávali z místního velmi tvrdého kamene jadeitu a používali jako obávanou zbraň v boji a při ceremoniálních příležitostech. Očí má podle tradice z mušle úšeň (paua), která se běžné nachází v mořích kolem Nového Zélandu.
Horní figura představuje nejznámější symbolickou postavu řezbářských děl na Novém Zélandu i v celém Pacifiku Tiki. Podle legendy bůh Tane tak pojmenoval prvního muže, kterého stvořil. Jde o groteskní figuru lidské podoby s disproporčně velkou hlavou, otevřenými ústy s vyplazeným jazykem, tělo je zkráceno, ruce i nohy skrčeny. Vyplazený jazyk je gesto, kterým si maorští bojovníci současně s výkřikem dodávali odvahy před bojem a snažili se zastrašit nepřítele. Ruce podle tradice mají jen tři prsty. Spirály v místech kloubů naznačují pohyblivost končetin. Často se vyskytující spirála (koru) v nejrůznějších variantách je oblíbený dekorativní prvek odvozený pravděpodobně z rozvíjející se větvičky kapradiny.
Obraz ve stylu aboriginal art pro hotel Praděd ve Zlatých Horách